Kyanotypie od míchání roztoku po vyprání: pracovní zápisky studia alternativního tisku

Výběr papíru a proč se někdy vyplatí doklížit

Papír není podklad, ale spoluautor otisku. Rozhoduje o tom, kolik roztoku se udrží na povrchu, kolik zaleze do vláken a jak hluboká bude výsledná modř.

Nejlépe se osvědčují neklížené nebo mírně klížené akvarelové papíry ze sto procent bavlny v gramáži kolem tří set gramů. Snesou opakované promáčení, nezvlní se do nepoužitelných vln a jejich povrch drží tah štětce. Papíry s alkalickou rezervou, tedy s příměsí uhličitanu vápenatého, jsou naopak zrádné: zásaditá výplň postupně rozkládá vzniklou berlínskou modř a otisk během několika týdnů bledne do šedomodra.

Když papír saje příliš hltavě, roztok zmizí do vláken a na povrchu zůstane málo citlivé vrstvy. Pomůže doklížení — tenká vrstva želatiny nebo škrobu nanesená předem a nechaná zcela proschnout. Kresba pak sedí výše, hrany jsou ostřejší a vyprání méně vyplavuje. Překlížený list má opačný problém: roztok na něm stojí v kapkách a schne do map.

Rychlá zkouška před sérií

1. Na proužek zkoumaného papíru nanést roztok a nechat uschnout ve tmě.
2. Proužek postupně odkrývat po částech a osvítit tak, aby vznikla stupnice různých časů.
3. Vyprat, usušit a teprve po úplném zaschnutí porovnat sytost.
4. Poznamenat si značku papíru, gramáž, poměr roztoku, počasí a čas osvitu.

Tma, průvan a nepříjemná otázka, jak dlouho list vydrží

Natřený papír musí uschnout úplně a musí uschnout potmě. Zbytková vlhkost je nejčastější příčina toho, proč se negativ přilepí a proč jsou stíny rozpité.

Nejjednodušší je zavěsit list v uzavřené skříni nebo ve tmavé místnosti a nechat volně proudit vzduch. Sušička na vlasy proces urychlí, ale jen na nejnižším stupni a bez horkého vzduchu — teplo směs částečně redukuje a vrstva zešedne ještě před osvitem. Uschlý list má rovnoměrně žlutozelenou barvu; místa s nazelenalým nádechem prozrazují, že tam roztok stojí silněji.

Trvanlivost natřeného listu je omezená. V suchu, ve tmě a v obálce z neutrálního papíru vydrží zhruba týden až dva bez patrné ztráty citlivosti. Potom pozvolna slábne a zároveň roste závoj: pozadí, které mělo být bílé, drží slabý modrý tón. Ve vlhkém prostředí se lhůta zkracuje na dny. Pro sérii, která má být vzájemně porovnatelná, se proto vyplatí natřít papíry naráz a spotřebovat je krátce po sobě.

Slunce, UV lampa a čtení barvy během expozice

Citlivá vrstva reaguje na ultrafialové světlo. Hodí se k tomu jak přímé slunce, tak zdroj s trubicemi v pásmu kolem 365 nanometrů.

Slunce je zdarma a je silné, ale nestálé. V letním poledni bývá osvit otázkou několika minut, na jaře a na podzim se protahuje na deset až dvacet, v zimním zataženém dni klidně na hodinu a víc. Rozptýlené světlo pod mrakem stále funguje, jen pomaleji a s měkčí kresbou. Roční doba a úhel dopadu udělají větší rozdíl než subjektivní dojem z toho, jak je venku „světlo".

UV lampa nebo osvitová jednotka nabízí opak: méně dramatické světlo, zato vždycky stejné. Když se jednou zjistí čas pro danou kombinaci papíru, roztoku a negativu, opakuje se bez překvapení. To je rozhodující ve chvíli, kdy se má vytisknout několik shodných listů.

Průběh se dá číst přímo z barvy. Žlutozelená vrstva nejprve zešedne, potom přejde do bronzově modrošedé a v nejsilněji osvícených místech se objeví kovový, téměř olověný nádech. Ten obrat je vodítko, že je čas skončit; před vypráním vypadá otisk vždycky tmavší a plošší, než jaký nakonec bude.

Co si zapsat u každého osvitu

• Datum, denní dobu a stav oblohy, nebo typ lampy a vzdálenost.
• Celkový čas a případné mezikroky u odstupňované zkoušky.
• Zda byla sestava pod sklem, a jak silným.
• Jak vypadala vrstva na konci — ještě šedá, nebo už s bronzovým odleskem.

Čaj, soda a posun od modré k hnědé

Tónování je dobrovolný krok, kterým se berlínská modř převede do teplejších odstínů. Ve dvou lázních — zásadité a taninové — vzniká škála od šedomodré přes fialovou po sépiovou hněď.

Zásaditá lázeň s uhličitanem sodným, tedy s prací sodou, modř nejprve rozloží a otisk viditelně zesvětlá až téměř zmizí. To je normální mezistav, který vyžaduje pevné nervy. Roztok bývá velmi zředěný a otisk se v něm sleduje průběžně: pár vteřin dělá rozdíl mezi zachovanou kresbou a vyplaveným světlem. Poté následuje pečlivé opláchnutí.

Ve druhé lázni z černého čaje, kávy nebo taninového výluhu se obraz vrátí, ale v jiné barvě. Silný černý čaj dává hnědé až sépiové tóny, kávový výluh spíš teplou šeď, taninové odvary z dubového nebo ořechového listí sytější hněď s olivovým nádechem. Doba se počítá na minuty až desítky minut a papír si přitom obarví i pozadí, což je pro tento postup typické.

Ne každý otisk se pro tónování hodí. Slabě osvícené listy se v sodě rozpadnou úplně, zatímco hluboce prokreslené snesou i opakovaný cyklus. Vyplatí se obětovat jeden zkušební list ze stejné série, než se do lázně vloží ten, na kterém záleží.

Sled kroků při tónování

1. Otisk musí být předem důkladně vypraný a nejlépe zcela suchý a dozrálý.
2. Zásaditá lázeň — sledovat průběžně, vyjmout dřív, než světla úplně zmizí.
3. Mezipromytí v čisté vodě, dokud se lázeň neodplaví.
4. Taninová lázeň — barva se vrací postupně, kontrolovat proti světlu.
5. Závěrečné promytí a rovné sušení.

Jak nám napsat

Gelatro je psaný, otevřeně dostupný projekt bez registrace a bez přihlašování. Publikujeme dílenské zápisky, pracovní postupy a poznámky ke zkouškám materiálů — nic víc a nic jiného.

Máte-li dotaz k některému postupu, upozornění na nepřesnost nebo vlastní zkušenost s papírem či tónovací lázní, napište na [email protected]. Odpovídáme, jak to čas dovolí. Na webu nejsou žádné formuláře; e-mail je jediná cesta.

Více o povaze projektu je na stránce O projektu.